Márius vzdychl." Nevím, kde začít Aranel. Je toho hodně. Určitě ti teď neřeknu všechno,ale budu se snažit to shrnout." Márius se odmlčel." Před dvěma tisíci lety začala válka mezi vlkodlaky a upíry. Byla to krutá válka, která trvala přes tisíc let. Nebudu ti ji tady popisovat. Určitě jsi už o ní slyšela, ale jestli máš zájem se dozvědět víc, tak si o tom povyprávíme později. A tvůj děda-"Aranel skočila Máriusovi do řeči:
"Děda u toho byl? Ale to není možný! A jak ta válka skončila? A-"
"Neskákej mi prosím do řeči. Všechno se dozvíš, ale abych ti odpověděl na tvoji první otázku. Tvůj děda u toho nebyl, ale já ano. Tvého dědu jsem poznal až po skončení války. Jistě ti děda vyprávěl, že jsme si padli do oka. Jak jsem ho měl rád. Jeho smrt mě velice zasáhla, ani netušíš jak. Mezi lidmi kolují různé pohádky o upírech. Třeba, že spíme v rakvích, nesnášíme česnek a nemůžeme cítit lidské emoce, ale bohužel opak je pravdou. Česnek nám nevadí, vlastně vůbec nespíme, takže rakev nepotřebujeme a lidské emoce cítíme často silněji než sami lidé." Na chvíli se odmlčel a čekal jestli to Aranel pobere. Jenom kývla, aby pokračoval.
" Ale zpět k věci. Matias měl tehdy takový nápad. Sepsat historii vlkodlaků a upírů. Řekl jsem si proč ne? Na tom není nic špatného a může to sloužit další generaci upírů, jako ponaučení. Během tří měsíců jsme napsali první knihu: Válka mezi vlkodlaky a upíry. Byli jsme z toho nadšení. Bylo úžasné spisovat historii a zavzpomínat…proto jsem Matiasovi navrhl, že napíšeme další knihy.
Šlo to rychle. Brzy jsme sepsali spousty knih. Některé jsi už určitě viděla. Hned jako druhou jsme napsali: Dějiny upírů. Tato kniha obsahuje legendy o vniku upírů. Později přibyly další knihy: Život upíra, Vznik upíra, Jak zabít upíra, Soužití s upíry, Legendy o upírech a jako poslední napsal Matias knihu o mě." Aranel si vzpomněla na knihu, na který bylo velkými černými písmeny napsáno MÁRIUS, ale pořád nechápala proč ji tady o tom vypráví. Vždyť ona ví, že napsali knihy a má je dokonce tady s sebou…
" Ale napsali jsme ještě jednu knihu, která obsahoval tajemství upírů a další věci, které měli zůstat utajené. Už se dostáváme k jádru našeho problému. V době kdy jsme dokončili poslední knihu se ve vesnici objevil Lucius a bohužel se dozvěděl o knihách. Tehdy začali problémy:
"Tohle je zakázané Máriusi! Žádný člověk nesmí znát tajemství upírů! Až se to dozví ostatní, tak tě zničí a tady toho člověka taky!" Lucius ukázal na Matias a pohrdavě se na něj podíval.
"Lucie, do toho ti nic není a ostatním taky ne! On to nikomu neřekne a navíc tyhle knihy můžou být i užitečné! Už by nemusely být další války s vlkodlaky! A vůbec třeba bychom se usmířili úplně!"
"Máriusi máš moc bujnou představivost! Ty si vážně myslíš, že by nějaký vlkodlak mohl dobrovolně spolupracovat s upírem?!"
Matias celou hádku pozoroval, ale nezapojoval se. Přemýšlel, co udělá s knihami. Lucius právě nadhodil, že je všechny zničí. Tohle se Matiasovi nelíbilo. Byl na straně Máriuse. Možná, že to nese nějaká rizika, ale to se nedozví až to vyzkouší. Márius se začal bavit s Luciusem nějakým jiným jazykem, kterýmu Matias nerozuměl. Za chvíli Lucius zmizel.
" Já ty knihy schovám Márie!" Márius na to nic neříkal. Po chvíli jen přikývnul.
"Brzy se vrátí Lucius. Nevěřím, že by to nechal jen tak a určitě nepřijde sám. Jak ho znám, tak do toho zatáhne i vlkodlaky. Vlkodlakům se to taky moc líbit nebude. Musíme ty knihy schovat. Nikdy je nesmí najít."
"A co s nimi bude?"
"Vytáhneš je až bude pravý čas….."
Aranel celý příběh poslouchala se zájmem. Snažila se si to dát dohromady."Týden potom co Lucius odešel do vesnice přišli upíři a s nimi i vlkodlaci. Konala se rada. Díky Bohu jsem nebyl sám, kdo zastával názor knihy nechat další generaci. Dalo by se říci, že jedna polovina upírů byla pro a druhá proti. Vlkodlaci se tvářili neutrálně. Po dlouhé radě jsme se dohodli na tom, že knihy prozatím schováme. Tímto úkolem byl pověřen Matias. Nikdy nevěděl kam je schoval. S tím se rada rozešla.
Za pár let se na knihy se zapomnělo. Usoudil jsem i s ostatními, že odejdeme odsud a začneme zase někde jinde. Matiase jsem tím velice zranil. Doufal, že tu sním zůstanu do smrti. S tím jsem nesouhlasil. Bylo mu 25
a ještě neměl založenou rodinu a s lidmi se moc nebavil. Nechtěl jsem, aby měl takový život. Tak jsem si s ním rozloučil a odešel. Původně jsem se nechtěl semka vracet, ale po světě se začali šířit správy o upírech a vlkodlacích. Spoustu upíru bylo zabito, ale i vlkodlaků. A to byl problém. Vlkodlaky to popudilo a okamžitě ukončili mír. Mysleli se, že někdo našel knihy. Co nejrychleji jsme se semka vrátili a já šel navštívit Matiase a zeptat se jestli je to pravda.Ale potvrdil to co jsem si myslel. Knihy byly stále schovány. Chtěl jsem po něm, aby mi je přinesl ukázat. Počkal jsem na něj doma. Samozřejmě, že všechny knihy přinesl a byly pokryty prachem, takže je nikdo dlouhá léta neviděl…"
Aranel už pochopila, proč se tady objevili upíři a proč zemřel děda a i proč musela odejít ona. Je potomek Matiase a oni ji chtějí zabít.
"Vidím, že jsi už pochopila, ale shrnu to. Tehdy v lese, jak jsi potkala Alasthera jsme se vrátili a přišli varovat Matiase. Chtěl jsem aby odešel se mnou, ale když mi řekl že má ještě vnučku, na kterou čeká až se vrátí z lovu, tak jsem zavolal Alasthera, aby tě našel. Věděl jsem, že tam Lucius bude. No , ale to je vedlejší.
Domluvili jsme se s Matiasem, že ty i on opustíte vesnici, ale než jsme stihli náš plán uskutečnit, tak ho Lucius zabil. Tři dny potom do lesa přišli další upíři a vlkodlaci. Hledali knihy. To je důvod proč jsi musela tak rychle odejít. Brzy tady vypukne válka s vlkodlaky, jestli se knihy nenajdou. Já sám nevím kde jsou. Asi je Matias znovu schoval. Teď je jdu taky hledat a už jsem se rozhodl že je zničím." Márius ukončil svůj dlouhý proslov. Aranel zareagovala rychle." A když je najdete, tak válka nebude? A řekl jsi ostatním, že ty knihy nikdo nenašel, že za to všechno může někdo jiný?""Samozřejmě, že jsem jím to řekl, ale nevěří mi. A odpověď na tvoji první otázku je ANO. Válka by nebyla, kdyby se ty knihy spálily,ale jestli mě omluvíš, tak já už vážně musím jít.""Jistě."
Aranel se zvedla a Márius udělal totéž. Doprovodil ji k dveřím a pak za ní zavřel. Jen co se za ní zavřeli dveře, tak se rozběhla do svého pokoje. Doufala, že nikdo nenašel její věci, když odcházela z pokoje, tak si je chtěla vzít s sebou,ale pak je na poslední chvíli hodila zpátky do pokoje……
Autorka povídky- Aranel van de´Corvin-nejsvetalagesie
2025 ©