Aranel vlítla do pokoje jako tajfun. Začala běhat po pokoji a hledat knihy. Po třech příšerných minutách hledání je konečně našla. Celá šťastná se rozplácla na posteli. Tý jo! Málem jsem dostala infarkt. Myslela jsem, že už je někdo našel.No jo, ale co teď? Mám je dát Máriusovi, nebo je někam schovat? Knihy schovala pod postel, která byla mimochodem moc pěkná a prostorná. Nevím co se mi tu před tím nelíbilo. Vždyť je to tu hezký. Ta postel nemá chybu.Je dokonce i s nebesy! Na tý se bude spát jak na obláčku. Hej! A je tu i psací stůl a dokonce i knihovna! Bylo to tady před tím?! Mno asi jsem si nevšimla…Sakra teď musím řešit jiný problém a ne to, že je tu velká postel! Vyskočila na nohy, ale zakopla o roh koberce a než se nadála, tak ležela na zemi, jak široká, tak dlouhá. Vyprskla pár nadávek a zvedla se ze země. Chtěla jít ven, ale když zvedla hlavu, tak si všimla že u dveří stojí ten idiot Abogard a tlemí se!!!
číst dál