Dívala jsem se na svůj domov, jak ho pohlcují plameny. Měla jsem slzy na krajíčku, ale rozhodla jsem se, že nebudu brečet. Udělala jsem správnou věc. Ale teď mě čeká těžší úkol. Musím najít upíry a vlkodlaky a říct jim povídačku, kterou jsem si vymyslela. Doufám, že mi ji sežerou. V ruce svírám poslední knihu: Márius, jako důkaz. Naposledy jsem se podívala na můj jediný domov a rozběhla jsem se do hlouby lesa…
Nevím, jak dlouho jsem běžela, ale teď už jsem na místě. Stačí udělat pár kroků a budu uprostřed lesa, kde se shromáždili všichni upíři a vlkodlaci. Řeknu Vám jsem posraná až za ušima! Zhluboka se nadechnu a vstoupím doprostřed shromáždění. Všichni na mě čumí, jak na debila. Nejvíc vykulenej je z toho Abogard. Asi jsem ho naštvala, jak jsem zdrhla. Asi? No asi určitě, protože mě právě propaluje pohledem.
Naštěstí ke mně přiběhl Márius a začal se vyptávat na takový ty pitomý věci typu: Co tady děláš? Jsi normální?! Kde jsi byla? No prostě škoda slov. Tak jsem mu vysvětlila situaci a požádala ho jestli bych jim (upírům a vlkodlakům) nemohla něco říct. Márius, ač nerad souhlasil.Márius je požádal, aby mě vyslechli. Asi se po***u. Teď na mě zase všichni civí. Navíc jsem v davu viděla Luciuse a Alexandra. To mi na odvaze moc nepřidalo…
" Než děda umřel, tak mi dal dopis," začala jsem vykládat," a řekl, že si ho mám přečíst až bude nejhůř. Nebudu Vám dopodrobna popisovat, co v něm bylo. Vás určitě budou zajímat jen ty knihy. V dopise stálo, že knihy jsou různě poschovávané po domě. Opět vynechám podrobnosti, kde jsem všude hledala a tak. Beztak je to jedno. Dům jsem zapálila a abyste mi věřili, tak jednu jsem si nechala."Huf! Teď jen doufat, že mi to zbaští. Ještě podám Máriusovi poslední knihu, která zbyla. Nastalo trapná ticho.
"A proč sis ten dopis nepřečetla dřív?" Ozval se Lucius. No to by bylo, aby se ON neozval! Ale naštěstí jsem počítala i s touto otázkou.
" Protože nejhůř je teď." Zase ticho. Víte, jak je to hrozný, když nastane ticho mezi upíry?! Vždyť oni ani nedejchají! Jedinej debil, kterej tady dejchá jsem já!Konečně si mezi sebou něco mumlají. Asi se domlouvají, co dál. Já se radši přidám k Máriusovi a poslouchám, co si mezi sebou povídají. Ale bohužel ničemu nerozumím. Mluví nějakou hatmatilkou. Potvory jedny!
"Co je?" Zatahám Orheu za rukáv.
"Doufáme, že bude mír."No to já taky. Jelikož ničemu nerozumím, tak si sednu na zem a čekám co bude dál. Nečekám dlouho…
"Můžeme vyjednávat o míru. Většina se shodla, že to děvče mluví pravdu."Ozve se vlkodlak z druhé strany. Poznám v něm vlkodlaka, kterýmu jsem dala přes držku.
" My jsem taky pro." Ozve se Márius, ale Lucius mlčí a vypadá docela naštvaně. Asi chtěl válku a jak to tak vypadá, tak žádná nebude. Nakonec Lucius promluví, ale bohužel taky v tý hatmatilce, takže nerozumím ani slovo. SUPER! Vypadá to, že se Máriusovi nelíbí to, co řekl…
Uběhla hodina a pořád tam na sebe štěkaj! (Ne, že na sebe štěkají, jako psi, ale, že se hádají)Já už tomu ani nevěnuju pozornost a oni mě taky ne. Jsou příliš zabraní do hádky. Taky by mi někdo mohl vysvětlit, co se děje!Tak vyskočím na nohy a jdu za Orheou.
"Vysvětlíš mi prosím tě, co se děje? A proč mluvíte tou hatmatilkou?" Orhea se podívá na Máriuse, jestli mi to může říct. Ten nakonec kývne. Má štěstí, protože jinak bych ho umlátila větví, co leží kousek vedle.
"Bavíme se o tobě." No super! Tak oni tady o mě živě diskutují a mě nic neřeknou!
" A proč?"
" Lucius tvrdí, že znáš příliš mnoho, tak nabízí určitá řešení a jak to tak vypadá, tak vlkodlaci budou na jeho straně."Sakra! Co s tím Luciusem je? Vždyť už nic nehrozí a já taky nic neřeknu, tak ať se hodí do pohody, nebo mu s tím pomůžu sama!
" A co je to za řešení?" No nedá mi to, tak se zeptám.
"První je, že tě zabijeme." No, tak to není moc dobrý.
"To se mi moc nelíbí."Přiznám. Komu by se to taky líbilo?
"Jo,nám taky ne."Orhea se smutně usměje.
"A další možnost?"
"Lucius navrhuje, že bys zůstala s ním po zbytek života."
" Zatím si volím smrt. A má ještě nějaký nápady?" To radši umřu, než abych do konce života poslouchala toho blbce!
"Márius navrhuje, že tě proměníme v upíra, ale vlkodlaci by spíš chtěli aby ses proměnila ve vlkodlaka.
"Heh, čím dál tím lepší! Tak si zrekapitulujeme stav!Buďto budu s Luciusem! To ani náhodou. To radši chcípnu! A když jsem u toho chcípaní, tak to je ta druhá možnost, ale jelikož umřít ještě nechci, tak se můžu stát buďto upírem nebo vlkodlakem. Podle posledních zkušeností mi připadá, že to upíři nemají v hlavě srovnaný (slušně řečeno). Ale furt lepší než se stát "chlupatou držkou". Hm, tak nějak se nemůžu rozhodnout…"A nemáte na skladu ještě něco?"Zeptám se Orhey.
"Vypadá to, že ne."
"A nemohla bych zůstat prostě s váma."
"Lucius chce mít jistotu."Aby se Luciusek neposral! Hodím vražednej pohled na Luciuse.A poprvý za celou dobu, co znám upíry otevřu mysl: Co si tím chceš dokázat, ty sračko?! Lucius si přečetl mý myšlenky a k mýmu překvapení se mi v hlavě ozval hlas: Už jsem ti jednou říkal, že dostanu to, co chci! To je nějaká upíří schopnost, takhle komunikovat?Ale dneska jsi to nedostal. Vzpomenu si na onen "incident" v doupěti.Co není, může být. Po tomhle jsem si uzavřela mysl.
"Tak co?" Zeptala jsem se tentokrát Máriuse.
"Začíná se rozednívat. Teď si každej půjde svou cestou, ale po setmění je sraz opět tady. Zatím máme čas si uspořádat myšlenky. Rozhodne se až večer."
AŽ večer? Snad už! To je sakra krátká doba…
Než jsem vyšli, tak nám přidělili pár vlkodlaků a Alexandra s nějakou upírkou, která se později představila, jako Viola. Šli s náma, protože se Lucius obával, že bych mohla vzít do zaječích…
Po cestě začalo lít, jako z konve. Vypadá to, že můj možná poslední den na zemi proprší…
Autorka povídky-Aranel van de´Corvin-nejsvetalagesie
2025 ©