ACH MŮJ BOŽE! (jo zase beru boží jméno nadarmo, ale to už neřeším) Před hodinkou jsme konečně dorazily do hradu a všichni za mnou pořád lezou a litují mě! Dokonce i Márius si mě pozval do " kanclu".Mrskla jsem sebou na postel a užívala si klidu, ale ne na dlouho…
"Můžu dál?"
"Beztak bys šel, i kdybych řekla, že ne."
"Taky pravda."Abogard vplul do pokoje a zavřel za sebou dveře. Doufám, že brzo vypadne, protože začínám být unavená. Celou noc jsem nespala a ještě k tomu jsem musela poslouchat tu hatmatilku…
"Přišel jsi jen, tak? Nebo tvá návštěva má i důvod?"
"Asi jen, tak."Hm, super.
"Dobrou." Jdu spát. Venku je skoro tma, asi brzo příjde bouřka…
"Hhh?" Musí se uznat, že má opravdu velice rozšířený slovník…
" Říkám: DOBROU NOC." Bože! To je, tak nechápavý tvor.
"Ty jdeš spát teď?"
"Jo!"
"A proč?"
"Protože jsem celou noc nespala."Abogard nic neříká. Vypadá to, že přemýšlí…ale jistá si nejsem.
"Jak si myslíš, že se večer rozhodne?"Nějak změnil téma, ne?
"Já nemyslím."Aspoň jsem upřímná…
"Já vím,ale teď se překonej."
"Až se vyspím."
"A kdy to bude?"
"Jak to mám vědět?"
"Já nevím."
"Já vím, že nevíš."
"Tak proč se ptáš?"
"Ty ses mě ptal první."
"Fakt?"Jestli bude mít pořád takový blbý otázky, tak mě klepne už teď a nebudu muset čekat do večera…
"Bez komentáře."Otočím se na druhou stranu a chystám se spát, ale ten exot zase začne něco žvatlat. On je horší, než drbna…
"Něco mi dlužíš."Co? Kde to zase vzal?
"Si nevzpomínám."
"Tak já ti to připomenu. Tehdy, jak jsi byla zabalená v tý osušce-."STOP! Právě se mi rozsvítilo (vážně)! To je zmetek! On mi tehdy vzal věci z koupelny a pak mě držel, tak proč bych mu měla něco plnit!?
"Ale to bylo nespravedliví!"
"Život není spravedlivej."
"To mi povídej."Abogard se začal usmívat. To bude bolet… by mě zajímalo, co by ode mě chtěl.
"A co bys chtěl?"Jsem hold příliš zvědavá!
"Ne CO, ale KOHO."Doufám, že nenaráží na to, co si myslím…
"Koho?"
"Hádej."
"Ta babka, jak pracuje v kuchyni?" Za zkoušku nic nedám.
"Dobrej pokus."Než jsem stihla říct "bábovka" tak už ležel vedle mě v posteli.
"Tak se teda vyspi. Hodinu po poledni tě vzbudím."Civěla jsem na něj, jak rampouch…
"Co je?" On se mě ještě zeptá? No to je drzost!
"Nic. Jen vypadni, ať teda můžu spát."
"Moje společnost ti vadí?"
"Ani ne, když jsi na druhý straně pokoje."
"Člověk by řek, že po dnešním zážitku budeš..no..smutná? Zoufalá?Ale ty se chováš, jakoby se tě to netýkalo."
"A to mám pořád, jako myslet na to, že večer možná chcípnu?!"Už mi s tím všichni lezou na nervy! Tohle vážně poslouchat nebudu. Odcházím!
"Takhle to neříkej."Abogard si mě přitáhne zpátky do postele a….obejme mě? Začínám být v rozpacích, protože mě pomale položil na postel a přikryl mě. Nutno podotknout, že mě stále objímá…
"Jo, a nebo se taky můžu stát tou chlupatou držkou, která se nazývá Vlkodlak."Snažím se nějak zakrýt svý rozpaky. Vypadá to, že si ničeho nevšiml.
"Vlkodlaci nejsou, tak špatní. Je s nimi občas i zábava."
"Hm, nebo taky zůstanu s Luciusem."Snažím se, aby to vyznělo lhostejně, ale nesežere mi to.
"Co jste si vlastně s Luciusem udělali?"
"Ty se ptáš?! Vždyť mi zabil dědu!!!!"
"Tak jsem to nemyslel."
"A jak jsi to teda myslel?"
"No, jestli ti třeba něco neudělal, když tě unes?"Je možný, že se dozvěděl o tom, jak se chtěl se mnou Lucius vyspat?
"Ne, nic mi neudělal a už o tom nemluv."Abogard kupodivu mlčel! Opravdu mlčel! Jen si mě k sobě přitáhl blíž…
"Začíná bouřka." Měl pravdu. Venku už hřmělo.
"Radši už jdi spát, nebo se vůbec nevyspíš."
"Poprvý v životě s tebou souhlasím." Abogard se usmál a pořádně mě přikryl, aby mi nebyla zima….
S trhnutím jsem se probudila. Vzbudila mě totiž bouřka. Byla přímo nad náma.
"Jsi v pohodě?" Leknutím jsem znovu nadskočila. Úplně jsem zapomněla, že tam je i Abogard.
"Jo, jen jsem se lekla."Teda pořádně jsem se lekla! Srdce mi vynechalo dva údery.
"To bude dobrý."Sakra, co s ním dneska je? Má nějaký mateřský pudy nebo, co? Radši neřešit…
Dneska se chovají divně všichni. Dokonce ani Orhea nesršela vtipem, jako jindy. Mám takovej divnej pocit, že mi tady něco uniká…
"Abogarde, nezatajili jste mi něco?" Já to z něj klidně i vymlátím!
" Ne." Tomu to tak uvěřím! Zeptám se Máriuse, ten mi to řekne! Vyskočím z postele a jdu ke dveřím.
"Kam jdeš?"Už stojí přede mnou…
Nevíte proč si připadám, jako želva?
"Zeptat se někoho jinýho."
"Zůstaň, prosím tady."
"Proč?"
"No…" To není dobrý důvod…
Vykročím směrem k oknu. Zoufalá situace si žádá zoufalé řešení.
"Co to děláš?" Abogard stojí u dveří a sleduje, co se bude dít.
" Když mě nepustíš dveřmi, půjdu o-" Ani jsem nestihla doříct myšlenku, protože Abogard ke mně vystřelil, jak neřízená střela a svalil mě na zem.
"Co to děláš? Ty střevo?!"
"Snažím se tě zachránit." Pane Bože! On si vážně myslel, že bych vyskočila?! Já už smíchy brečím...
"Řekl jsem snad něco vtipného?"
"Ty sis vážně myslel, že bych skočila?"
"U tebe "člověk" nikdy neví."Taky pravda…Ale, tak střelená zase nejsem…nebo, jo? Zvednu se ze země a plácnu sebou na postel. Abogard se usměje a…lehne si na mě? Ježiši, co teď?
"Můžeš ze mě slízt?"Abogard se jen uculil a- chvilka napětí- políbil mě! Vážně! Asi spadnu z postele!....vlastně nespadnu, protože na mě leží Abogard. CO MÁM DĚLAT? Mohla bych omdlet. To by dočasně vyřešilo situaci… Už jsem se odhodlala, že něco řeknu, ale Abogard mi dal na pusu prst a znovu mě políbil….Pak jsem si všimla, že mu jeho polibky začínám oplácet. A chcete říct ještě něco?! ONO SE MI TO LÍBÍ! Ano, přiznávám se!Mě Aranel van de´Corvin se líbí líbat, toho exota! A nelíbá vůbec špatně…
"Budeš na mě řvát?" Ptá se a u toho se usmívá.
"Ještě nevím."Dělám, že přemýšlím. Abogard si sundá tuniku a čeká, jak budu reagovat…
Po dlouhém přemýšlení, které trvalo asi pět sekund, jsem ho políbila…
Jsem samý překvápko, co? Občas překvapím i sama sebe!Abogard si rozepnul kalhoty a začal mě vášnivě líbat po celým těle… na chvíli se zamyslel, pak se nadzvedl a jednou rukou si sundal kožené kalhoty…
Potom mě začal pomale vysvlíkat… už jsem na sobě měla jen spodní prádlo. Opět mě položil na postel. Naši jazyky se propletly. Vsunul mezi nás svou ruku a začal mě hladit na vnitřní straně stehen… něžně mi sundal kalhotky a vnikl do mě prsty. Začala jsem si připadat trapně, protože jsem vzdychla, ale Abogard tomu nevěnoval pozornost, jen mi roztáhl nohy a lehl si na mě. Všude jsem cítila jeho chladné tělo… co se stalo pak vám asi nemusím popisovat, ale bylo to, to nejkrásnější co jsem kdy zažila…
Když jsem skončili, tak jsem se mu stulila do náruče...
Autorka povídky-Aranel van de´Corvin-nejsvetalagesie
2025 ©